Lanové dráhy

Újezd - Nebozízek - Petřín (linka 99)

(1)

(1) Vůz lanové dráhy sjíždí do zastávky Újezd, duben 2002.

Poprvé vyjela lanovka na Petřín v roce 1891. Nebyla ještě elektrická, ale jen na vodní převahu. Přepravovala na vrchol Petřína zájemce o návštěvu tehdy zpřístupněné rozhledny, měla rozchod 1000 mm a sloužily na ní dva vozy. Zajímavé bylo, že kromě výhybny byla celá trojkolejnicová - prostřední kolejnice sloužila oběma vozům!
V roce 1914 byl provoz zastaven a obnoven byl až v roce 1932 se dvěma novými elektrickými vozy. Obnovená trať lanovky byla delší než původní a fungovala až do roku 1965, kdy byl provoz zastaven kvůli sesuvům půdy.

(2)

(2) Vůz petřínské lanovky zajíždí do zastávky Újezd, duben 2002.

Potřetí lanovka na Petřín vyjela až v roce 1985. O obnově lanovky bylo rozhodnuto až kolem roku 1980 a projekt byl ve značné časové tísni. Bylo zjištěno, že na šrotišti v České Lípě jsou zachovány podvozky původních vozů z roku 1932 i s rámy, a tak byly místo dodání úplně nových vozů původní podovozky odvezeny do Studénky a zde na ně byla postavena nová karosérie.
Na současné lanové dráze je původní i tažné soustrojí v horní stanici.
Třetí verze lanovky má trať kromě výhybny jednokolejnou - klasickou dvoukolejnicovou. Nacházejí se na ní tři zastávky: Újezd, Nebozízek a Petřín. Obě koncové zastávky se vzhledově podobají stanicím metra; vzhledem ke stoupání je jejich nástupiště řešeno jako schodiště. Nástupiště nácestné zastávky Nebozízek je oproti konečným nekryté. Každá zastávka má nástupiště jen z jedné strany koleje. Těleso lanové dráhy je v celé délce ohrazeno.

(3)

(3) Výhybna u zastávky Nebozízek, květen 2004.

Vozy lanovky, označené čísly 1 a 2, jsou rozděleny na pět oddílů pro cestující s podlahou v různé úrovni. V každém oddílu se nacházejí dvoje jednokřídlé dveře, na každou stranu jedny, otevírané a zavírané řidičem. Ten má malou kabinu s vlastními dveřmi na obou stranách vozu. Ve vozech je spousta místa k stání, každý oddíl má také jednu dřevěnou lavici. V kabinách řidiče jsou instalovány sklopné sedačky. Přesto řidiči za jízdy většinou stojí. Je to jednak proto, že cesta je velmi krátká, a také kvůli tomu, že zavření dveří lze provést pouze ovládacím tlačítkem na bočním sloupku, na který řidič nedosáhne ze sedačky - jedná se o bezpečnostní opatření, vůz totiž nemá zpětná zrcátka a řidič se tak musí při zavírání dveří podívat, zda v nich někdo nestojí. Samotné řízení není složité - řidič po uzavření dveří přepne spínač "připraven" a navolí následující stanici. V případě odjezdu z konečných oba vozy volí stanici Nebozízek. V okamžiku, kdy jsou oba vozy připraveny a mají navolenu následnou stanici, spustí automat odvíjení a navíjení lana. Otevření dveří se provádí stiskem tlačítka na ovládacím panelu, jejich zavření již zmíněným tlačítkem na sloupku.
Zaměstnanec s vozem lanové dráhy ujede celou trasu za tři minuty a potom má do dalšího spoje dvanáct minut volno.

(4)

(4) Interiér vozu petřínské lanovky, květen 2004.

Z lanovky je krásný výhled na Prahu, především na Pražský hrad. Kromě turistů ji využívají také studenti z kolejí na Strahově. Provoz lanové dráhy zajišťuje Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., provoz tramvaje (bývalá divize Elektrické dráhy, dříve odštěpný závod). Jezdí se celotýdně podle stejného jízdního řádu. Poprvé se vozy rozjedou proti sobě v 9.00 a naposledy dojedou na konečné ve 23.23 hodin. Interval je patnáctiminutový, večer dvacetiminutový. Na lanové dráze platí stejné jízdenky jako na jiné dopravní prostředky kromě jízdenek s omezenou přestupností za 14,-/7,- Kč. Lze zde jezdit i na předplatní legitimace.

(5)

(5) Stanice Petřín, květen 2004.

Požitek z jízdy znepříjemňuje nadměrně hlasitý zvuk, používaný při zavírání dveří. Zajímavé také je, že okna vozů nejsou otevírací, ale u některých končí sklo níže než by se dalo očekávat a pod střechou je tak díra. Nevýhodou tohoto řešení je, že za nepříznivého počasí dovnitř prší.

Lanovka na Letnou

Krátká lanová dráha na Letnou byla vůbec první lanovkou v Praze. Zajištovala přepravu cestujcích od Vltavy na vrchol na konečnou Křižíkovy elektrické dráhy na Výstaviště a do Stromovky.
Lanovka na Letnou začala jezdit v roce 1891, jen krátce před lanovkou petřínskou. Vozy byly stejné jako u lanovky na Petřín, také bylo použito systému vodní převahy, ale celá trať byla dvoukolejná. Rozchod byl shodně s Petřínem 1000 mm.

(6)

(6) Pozůstatky horní stanice lanové dráhy na Letnou, červen 2005.

Vodní převaha byla zvolena dosti nešťastně, kvůli stálému napouštění vody do nádrží ve vozech a jejímu vypouštění do Vltavy vznikal v blízkých domech nedostatek vody. V roce 1903 byl proto zahájen provoz rekonstruované lanovky s elektrickým pohonem. Vozy sbíraly proud z trolejí pomocí dvou kladek a pro bezpečné brždění se mezi kolejemi nacházela ozubnice. Provoz elektrické lanovky byl zastaven v roce 1916 a po skončení války již bohužel nebyl obnoven. Lanovku později nahradil eskalátor, jehož provoz se ale nevyplácel, a tak se dnes musí na Letnou stoupat pěšky nebo jezdit oklikou tramvají. Naděje na obnovu lanovky nebo eskalátoru neexistuje žádná.

Sedačková lanovka v pražské ZOO

(7) (8)

(7, 8) Pohled na lanovku v ZOO od horní stanice k dolní, listopad 2003, a jízdenka z r. 2002.

Jediná sedačková lanovka v Praze patří Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, divizi Metro, a neplatí na ní běžné jízdenky, ale každý cestující, starší 6 let, platí 15 Kč za jednu jízdu. Tato cena je poměrně vysoká vzhledem k tomu, že lanovka je mimořádně krátká a vůbec není nutné ji využívat, pěší cesta do horní části zoo není totiž příliš dlouhá ani namáhavá. Provoz lanové dráhy je zajišťován v době od dubna do října. Jízdenky na lanovku jsou klasického starého formátu s číselnou šachovnicí a procvakávají se ve starých strojcích - "projebátorech". Tento systém fungoval v celé Pražské integrované dopravě až do roku 1996 a vyžadoval nepřestupní tarif. To není na lanovce problém. Jízdenky zde vydávají automaty. Jak je patrné z předchozího snímku, s tištěním čitelných údajů si příliš hlavu nelámou.

(9)

(9) Horní stanice lanové dráhy v ZOO, listopad 2003.

(10)

(10) Dolní stanice lanové dráhy v ZOO, listopad 2003. Při povodních v září 2002 jí sahala voda až ke střeše.

Hotelová lanovka Mövenpick

(11)

(11) Mövenpická lanovka nadjíždí cestu na svahu Mrázovky, duben 2002.

Nejnovější pražská lanová dráha spojuje dvě části hotelu Mövenpick na Smíchově, tzn. část budov pod vrchem Mrázovka poblíž tramvajové trati z Kotlářky na Anděl a budovaného tunelu Mrázovka a část budov na převážně zalesněném vrchu Mrázovka. Lanovka byla zprovozněna v roce 1996 a obsluhuje ji jen jediný malý vůz se třemi místy k sezení a šesti k stání. Ten je automaticky ovládán, z obou stanic si jej mohou cestující přivolat jako výtah a když jsou uvnitř, ovládají ho jen dvěma tlačítky: jedním pro směr jízdy nahoru, druhým pro směr dolů. Lanovka má pouze dvě zastávky, obě umístěné v budovách hotelu a nepojmenované. Cesta trvá jen cca 1,5 minuty, z dolní budovy se jede nejprve mezi dvěma betonovými stěnami a poté prudce vzhůru po kolejnici s lany. Z tohoto úseku trati je krásný výhled. Když chcete vidět vůz lanovky zvenku, je to možné nejlépe z terasy u horní hotelové budovy a z cesty na svahu Mrázovky, kterou lanovka nadjíždí. Tato malá hotelová dráha je zadarmo a přesto v ní často jede jen jediný cestující.

(12)

(12) Vůz lanovky hotelu Mövenpick na vrcholu kopce Mrázovka, duben 2002.

Jak dlouho bude lanovka hotelu Mövenpick nejnovější v Praze?

Zpět na hlavní stranu